Cassi z Vadolu
Kazbunda byla mým vysněným pejskem. Přišla k nám po smrti Valdíška, v mých třinácti letech. Prožila se mnou celé dospívání, jezdily jsme spolu na vandry, nachodily tisíce kilometrů, byla fantastickým společníkem, neúplatným hlídačem, byla prostě jedinečná. Zemřela v jedenácti letech na selhání ledvin.