Kapitola IV - Reportáž psaná tlapičkami

Ahoj dvounožci. Jmenuju se Komlokerti Vagany Kontess, ale vy mě pochopitelně dávno znáte pod přezdívkou Strašlivá Puma. Jsem ta nejúžasnější, nejlepší, nejhodnější, nejrychlejší,nejchytřejší a nejrafinovanější Pumička. Moje dvounožkyně Biluše mě pověřila, abych vám představila naší smečku. Ona jí říká sedmnáctihlavá saň. Nevím proč zrovna sedmnáctihlavá když těch hlav tady máme mnohem víc. Tak třeba já vydám rovnou za pět. Kromě mě tady bydlí ještě Hesinka. Ta je u nás služebně nejstarší. Je to šeltie a je skoro tak chytrá jako já. Biluše tvrdí, že byla děsivě dobrá v agility. Pche, já sem byla beztak lepší. Pak tu máme Nýnu. To je taky šeltie. Dvounožci jí říkají Sladká Nýný. Na můj vkus je teda sladká až moc. Pořád se jenom mazlí a nic pořádnýho nedělá. Biluše tomu říká canisterapie a pochvaluje si, že prý je Nýna moc dobrá. Ti s ní nadělají…Podle mě je příšerná, pořád dolízá a ani se mnou nechce dělat žádný virvál. Párkrát na mě dokonce něco bonzla. Zato jsem jí ukousla kus ucha, to ji naučilo. Když bylo Nýně půl roku tak k nám přišlo Lilátko. Jmenuje se tak schválně, Biluše říká Lilátko podle vzoru telátko. Vám teda povím, to je případ. Ten pes je tupej, že ani nechápe, že ji smrtelně nenávidím. Pořád jí říkám, že ji strašlivě zabiju a ona vrtí ocasem a má mě ráda. Blbeček no. Fousatý dvounožec ji má bůhvíproč hrozně rád a dokonce jí dovoluje spát v jeho křesle. Podezírám ho, že ji má radši než mě. To ale nebudu tolerovat. Budu pečlivě monitorovat situaci a kdyby se to vyvíjelo nějak nepříznivě tak je oba kousnu. Taky tady máme Bombóna. To je pro změnu zase šeltie. Jak jinak když je Biluše ujetá na ty špičaté čumáky. Nechápu proč. Ať mi radši koupí další Pumu. Nechce a dokonce drze říká, že jedna Puma za život bohatě stačí. Pche. Asi si budu muset nějaký to štěně obstarat sama. Po Bonny k nám přišla Mia. Mia je malá bílá špice. Špicová. Špicka. Prostě ženská od špice. Přivezli jsme ji z takové hrozně smradlavé množárny někde u Břeclavi. Byla jsem tam s dvounožcema pro ni. Je to tam tak strašný, že jsem se ani nezlobila, že si Mienu vzali. Skoro mi jí bylo i líto. Tu ženskou co jí to tam patří jsem chtěla kousnout, ale Biluše mi to nedovolila. Dál tady máme foxteriéra Armana. Ten k nám přišel jako hlídací. Haha. To teda Biluše zase jednou šlápla parádně vedle. Většího ňoumu už sehnat nemohla. Ale jinak je bezva, dělá suprový čurbes a pořád hraje dvounožcům na nervy. Utíká, hrabe na zahradě, skáče oknem do kuchyně a tak. Prostě samý zakázaný věci. Mám ho ráda, je to dobrý pes. Skoro tak dobrý jako já. Arman a Mia spolu mají štěně. Panička je neuhlídala. Texík je taky dobrý pes. Vychovávám si ho od štěněte a musím říct, že se fakt snaží. Ze začátku byl teda hrozný skřet,ale vypracoval se. Ještě se teda musí hodně učit, aby mě mohl jednou zodpovědně zastoupit, ale má slušně našlápnuto. Pak tu máme Orinu. Anglického buldoka. Já vám teda něco povím. Já ju nenávidím, nenávidím, nenávidím. Vůbec neuznává, že šéf sem tu já. Mám pocit, že si na to dělá zuby sama. Dycky se po mě tak hnusně kouká a cení ten svůj křivý zub. Je odporná. Biluše je taky odporná, protože se s tou zrůdou furt mazlí a vozí si ji do práce. Budu ji muser potrestat a tu placatou tlamu jednou rozmetám na atomy. Jen co dostanu příležitost. Minulý týden už se mi ji podařilo hryznout do zadku. Taky tu máme dva německé ovčáky. Vlastně ovčačky. Rozárce je třináct let a je moc nemocná, takže furt spí. Je s ní nuda. Zato Bageta, ta je pěkně ofrklá. Taky ji nemám ráda. Je to třídní nepřítel číslo dvě, hned po Placatém ksichtu. Stejně jako Orinu ji jednou zadupu do země. Pak jsou ještě tři další šeltie. Psa Kofíka, který má těžkou dysplazku a zdeformované kosti si Biluše našla někde v útulku, stejně jako většinu našich psů. Nechápu proč, jako bych jí nestačila já. Laila a Lassie jsou stejně staré štěňata. Nedávno jim byl rok. Jedna je zlatá a druhá bi-blue. Je úplně jedno kterou zavoláte, stejně vždycky přijdou obě. Nebo žádná. Pořád jsou spolu. Jako by byli siamský dvojčata. Ale nejsou. Vůbec nejsou dvojčata, Laila se u nás narodila a Lasičku si dvounožci přivezli z Brna. Biluše jim říká šelmyje. To jako, že jsou drajvový, chápete? Pche, nejdrajvovější jsem tu samo já. Nevím, že jim to musím pořád připomínat. Asi jim zase rozdrbu nějaký koberec, aby si to uvědomili. Od loňského Silvestra máme Žufíčka. Dvounožci říkali, že nám ho někdo vyhodil z auta před barákem a že na něho máme být hodní, protože byl hodně týraný. No tak teda hodná sem, no mám přece srdce, ne? Ale ragbyče mu teda nepučím, to zase ne, charita musí mít své hranice. Poslední ze psů jsou akiťáci Harry a Riky. Přivezli je k nám na pár dní pohlídat, mezitím jim zemřela jejich dvounožkyně a už nám tu zůstali. Biluše by je chtěla někomu darovat, ale nikdo je nechce. Se ani nedivím, já bych je taky nechtěla. Sou děsně nafoukaní a pořád se prsí, že nás všechny pokoušou. To bych teda chtěla vidět. Bysem je rozmázla levou tlapkou. Ale Biluše je pořád drží zavřený bokem v kleci a nechce mi dát příležitost. Však já se dočkám. To je teda ze psů všechno.Pak už máme akorát koně, kozu, dvě morčata a Mášenka. Kůň se jmenuje Baron-Břetislav-Brambořík-Bivoj-Bohumil-Božetěch-Barbor. Těch jmen má tolik, páč si dvounožci nemohli vybrat. Koňovi je to jedno, beztak je vůbec neposlouchá. Biluše se s ním chodí mazlit a říká mu „ty moje žíbátko“. To jsem se domákla minulý týden. Okamžitě jsem jí to zakazala, protože takovým tónem se u nás doma může podlízat akorát mě. Pořád zapomínají kdo je tu nejdůležitější. Co se týče té kozy – jmenuje se Žaneta a je prý cvičená. Umí agility, ípochůzi, stopy a chodí s Biluší na volno do lesa. Pche, ti toho nadělají. Já toho umím mnohem víc a nikdo o mě nevykládá, že jsem cvičená. Ani bych to teda nikomu neradila, nejsem žádná opička.

Ještě tu máme ty morčata, jmenují se Mafie a Mafián, ale správně by se měli jmenovat Žrout a Hlad, nebo tak něco. Páč furt jenom žerou, nebo řvou, že mají hlad.

Taky tady mám  nějaké dvounožce. Biluši – ta o sobě říká, že je naše paní. Haha, to jsem se zasmála teda. Je to akorát moje házečka ragbyčů, dveřnice, posluhovačka, mazlička a sponzorka. K ní patří ještě fousatý dvounožec – Mášenek. To je krmič a zapínač televize. Mají dvě mláďata, zatím nezajímavé, páč nedokážou pořádně hodit ragbyč přes půl pole. Uvidíme časem co z nich vyroste. No a to je celá naše sedmnáctihlavá saň co má ve skutečnosti těch hlav dvacetčtyři. Teda řeknu vám, Biluše si někdy mákne než nás všechny nakrmí :p